Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z říjen, 2026

Jak mě ten spratek ukecal do internétu

Říká se, že staří lidé mají mluvit pomalu, myslet dopředu a hlavně držet krok s dobou. No, já krok s dobou držím, občas sice po čtyřech a s hekáním, ale držím. Ovšem to, co se odehrálo minulou středu, neskončilo ničím menším než totálním morálním úpadkem a zradou mých vlastních zásad. Přišel vnuk David. Víte, ten kluk má dneska v hlavě místo mozku navigaci a mistrovství světa v přechytralosti. Přitáhl se svým přenosným placatým krámem, sedl si ke stolu, dožadoval se kafe s pěnou a povídá: „Dědo, ty pořád nadáváš na sousedy, na politiky, na drahý rohlíky a na to, že nikdo nemá úctu k starý škole. Založ si blog! Lidi budou platit zlatem za tvoje názory.“ Podíval jsem se na něj pohledem, kterým obvykle častuji inspekci z ČOI, když mi v řeznictví zkusí prodat hnědou šunku. „Blbosti,“ povídám. „Já su důchodce, ne influencer. Mně stačí, když mi funguje televize a vím, kde leží brýle.“ Jenže David je neodbytný jako špatná vředová choroba. Hučel do mě tak dlouho, až mi sl...